Jmenuji se Anna. Od svého narození, které bylo bohužel předčasné ve 30. týdnu a s hmotností pouhých 740 gramů, se potýkám s dětskou mozkovou obrnou a jsem odkázána na mechanický a elektrický invalidní vozík. Někteří lékaři mi nedávali mnoho šancí, ale já jsem, i přes všechny překážky, svůj boj nevzdala a díky rodičům, doktorům či rehabilitačním pracovníkům jsem se po absolvování několika nezbytných operací rozhodla, že budu žít svůj život naplno a aktivně. Od svého příchodu do Jedličkova ústavu jsem se zapojila do sportovního klubu a již řadu let se věnuji atletice – hodům kuželkou a diskem. Celým svým srdcem reprezentují Českou republiku a snažím se překonávat své limity, aby mé dovednosti byly alespoň částečně srovnatelné s těmi zdravých sportovců. I když to není vždy snadné, nikdy se nevzdávám. Sport mi totiž také velmi pomáhá i po zdravotní a psychické stránce. Můj zdravotní stav se sice nezlepší, ale právě díky tomu, že se snažím žít aktivně a v pohybu, jak mi to můj handicap dovolí, daří se jej alespoň udržet. Díky svým výkonům jsem se probojovala do české reprezentace a vybojovala medailová umístění na mistrovství Evropy a řadě dalších mezinárodních závodů a měla jsem tu čest bojovat v českém dresu i na několika mistrovstvích světa. Na reprezentační úrovni mohu pokračovat i v nadcházející sezoně. Velkou překážkou jsou však finance. Bohužel náklady na přípravu a závody jsou velmi vysoké, mohou se vyšplhat i do mnoha desítek tisíc korun na jedny z nich. Vše je navíc nutné hradit i za asistenta, který je pro mě naprostou nutností nejen při závodech, ale i v běžném životě. Proto jsem se odhodlala využít i tuto možnost a věřím, že mi pomůže zase o kousek blíže mému snu, a sice vybojovat si účast na paralympijských hrách.